Zpráva Míry Martince po 1. etapě Rallye Dakar

Vážení příznivci rallye Dakar a týmu Bonver Dakar Project,

 

ozývám se vám z cíle první etapy v argentinské Resistencii. Karavana se dala do pohybu a my jsme v prvním regulérním bivaku. Odevšad okolo hučí elektrocentrály, všichni pilně pracují, zkrátka ten správný dakarský kolorit. Pilně se pracuje i u nás – kluci mechanici kontrolují tatru, šaman si vzal do parády Alberta a Charly před chvílí dokončil přípravu roadbooku na zítřejší den.

 

Dnešní (včerejší) etapa byla skutečně jen krátká, zahřívací… A to i v pravém slova smyslu, protože když jsme po poledni opouštěli Asunción, teploměr ukazoval téměř 40 °C. Vydali jsme se na 7o km spojovačku a poté následovalo 39 kilometrů speciálky. Roadbook říkal, že trať bude dost rozbitá, prašná a úzká – a přesně taková i byla. Protože jsme vyráželi jako třicátý osmý kamion, zajímalo mě, jestli tam budou taky nějaké brody. Dobře si totiž pamatuji poslední loňskou etapu, kdy z několika nevinných brodů dokázalo pár kamionů udělat hotové bahenní pasti. Brody tam byly dva a ten druhý se stal pastí přímo ukázkovou. Ale nepředbíhejme…

 

Vyrazili jsme do etapy a během patnácti kilometrů jsme předjeli dva kamiony – jednoho holandského a tradičně vzorně uhnuvšího gentlemana Yoshiho Sugavaru. Vše šlo dobře, Albert si zvykal na řazení a brzdy, ale rozhodně se neloudal. Projeli jsme bez problémů prvním brodem a za chvíli přišel na řadu druhý. Už když jsme se k němu blížili, viděli jsme zapadené hned dva kamiony. Jeden se dostal ven rychle, ale ten druhý nám blokoval cestu. Pustili jsme se proto doleva, abychom jej minuli, ovšem skončili jsme uprostřed zapadení až po uši. Vypadalo to dost beznadějně, ale měli jsme kliku – než jsem stačil vyskočit pro lano, kamion, co nám blokoval cestu, se dostal s pomocí toho prvního ven a tím uvolnil cestu. Za chvíli dojel belgický MAN 6×6 a ten projel kolem nás a pak couvnul, abych mohl zapřáhnout připravené lano. Stačilo krátké škubnutí a Albert už sám vyjel. Rychle jsem odpojil lano, mávnutím poděkoval našim zachráncům, lano jsem si hodil pod nohy a už bez problémů jsme dojeli do cíle. Tam jsme měli možnost dojít za posádkou MANU a ještě jednou jí poděkovat.

 

Vyrazili jsme do 350 km spojovačky, kde nás asi na 30. kilometru čekali kluci. Věděli už od nás, že jsme v pořádku, ale že máme zablácené auto. Dopředu už tedy domluvili mytí, takže jsme přijeli, najeli rovnou do mycího stání a za 15 minut jsme mohli pokračovat dál. Albert si během mytí přesedl na prostřední sedačku, aby šetřil silami. Bez problémů už jsme dojeli sem do bivaku.

 

Přeji vám krásný den a děkujeme všem za podporu.

 

Mira Martinec